Wardenka

Pršelo. Ne, to bylo slabé slovo. Lilo jako z konve, oblohu v téměř vteřinových intervalech prozařovaly blesky jeden za druhým doprovázené silnými burácivými hromy. Toto počasí snad naprosto věrně kopírovalo náladu obávaného profesora lektvarů, Severuse Snapea. Chodil po svém kabinetě jako lev v kleci. Zuřivý, až nepříčetný lev v kleci. Kdokoliv, kdo by se mu podíval byť jen na špičky bot, trpce by litoval. A cože bylo důvodem k jeho vzteku? To samé co každý rok v této době už po 16 let. Post učitele obrany proti černé magii. Šestnáct let se díval jak ti největší možní tupci přicházejí a na konci roku zase odcházejí. Každý rok svedl tu samou slovní bitvu s ředitelem a letos to nebylo jiné.

„Pán zla padl, Albusi. Už není žádný důvod, abych tento předmět neučil. Ty víš lépe než kdokoliv jiný, že jsem na tuto funkci více než kompetentní osoba. Tak můžu sakra znát tvé pošetilé důvody, pro toto iracionální počínání?!“

„Těch důvodů je Severusi hned několik.“

 „Pche…“ ozvalo se z protějšího křesla.  Snape vykouzlil jeden ze svých úšklebku, který tak dokonale ovládal, vstal a rukama se opřel o křeslo.

„Tak tedy například?“  

„Například, že nemohu a ani nechci přijít o nejlepšího mistra lektvarů, jakého si každý ředitel může jen přát.“

„Výmluvy Albusi, které jsou každý rok stejné. Jsi dostatečně inteligentní na to, aby sis vymyslel něco lepšího! Ostatně máš na to celý rok. I moudrý klobouk mění svou uvítací píseň a to je jen ušpiněná, obstarožní pokrývka hlavy, která nahlas vykřikne to, co ti malí zabedněnci ve své zaslepenosti a tuposti nedokáži rozpoznat! A my pak máme to neskutečné potěšení plýtvat energií ve snaze vštípit do těch trolích hlav, alespoň trochu vědomostí. Já už snad ani nechci vědět ty tvé další argumenty. Dělej jak myslíš, zase přijde nějaký nemožný vlkodlak či druhý Květoslav, Zlatoslav nebo jak se ta náhražka chlapa jmenovala a ty si budeš muset hledat nového učitele proti obraně. Ale tentokrát nepočítej, že bych měl zájem. A to je moje poslední slovo!“  Prudce se otočil, rozrazil dveře pracovny a v mžiku zmizel na točitých schodech.  Starý ředitel si jen povzdychl a promnul unavené oči, už ho tyto hádky viditelně unavovaly.

O pár dní později nechal ředitel všechny učitele zavolat do sborovny, aby mohl představit novou učitelku proti černé magii. Jen co ji Rubeus Hagrid přivedl, ředitel hned galantně vstal, nabídl ji svou židli a sám si vyčaroval novou.

„Dovolte, abych vám představil naši novou kolegyni Auroru Rendellovou, která a to pevně věřím setrvá na naši škole dlouhodoběji.“ Při tomto prohlášení, se z tmavého koutu ozvalo jen: „Ehm,…“

 „ Máš snad něco neodkladného na srdci Severusi? “

„Jistě, rád bych věděl jestli je toto jeden z vašich nepodařených pokusů o vtip pane řediteli, špatný sen nebo nedej bože realita!“  A na konci svého prohlášení šlehnul na novou učitelku tím nejpohrdavějším pohledem, jakého byl schopen a nemusel se ani trochu stydět. Jen těžko by se hledal někdo, kdo by to zvládl lépe. Aurora mu však ne méně pěkný pohled zarytě opětovala, dokud jejich oční kontakt nepřerušil Brumbál silným odkašláním.

„ S radostí ti mohu Severusi říci, že se jedná o realitu a prosil bych tě, aby ses pro příště zdržel svého proslovu.“  Na poslední část dal zvláštní důraz a z očí mu sršely varovné jiskřičky.

„V pořádku pane řediteli, docela ráda bych slyšela jaké výhrady tady pan ehm… Snape, děkuji, vůči mé osobě má.“

 „Tady pan Snape má proti vám všechno, milá slečno. Nejdříve bych rád věděl, odkud pocházíte? Hádám, že Anglie to nebude, protože, který pošetilec v naši zemi by vás prohlásil za plnoletou. Pokud je mi známo Popletal je v Azkabanu za přímé spolčování se stoupenci Pána zla a jiného pošetilce bychom hledali jen obtížně. Hádal bych vám tak 16 let a jestli se můj předpoklad ukáže býti správným, doporučím bystrozorskému oddělení prošetřit zda si nějaké nemehlo nehrálo s paměťovýma či matoucími kouzly a nevyslalo je špatným směrem. Pak bych rád věděl, na čem zakládáte své přesvědčení, že vaše znalosti v oblasti obrany proti černé magii jsou alespoň na tolik vyhovující, abyste mohla vyučovat první ročníky?!“ Tentokrát se Albus do jejich rozhovoru nepletl a společně s ostatními učiteli sledoval, jak tato slovní pře dopadne. Pokud byla taková, jak tvrdil Albus, bylo to více než hrozné. A jakoby  to nestačilo, byla tak proklatě krásná, až to vyráželo dech i jemu.

 Jen co Severus skončil svůj projev, Auroře se zalesklo v očích, ve kterých bylo odhodlání přesvědčit ho o svých kvalitách, ale také jistý druh bojovnosti, který ji neopouštěl ani po jednom obzvláště vražedném pohledu profesora, ba co více, ještě jej umocnil.

„Vaši první domněnku můžu jen potvrdit, ano Anglie to není, pocházím z jižní Itálie a k mé upřímné lítosti vás musím zklamat, hranice plnoletosti je tam naprosto totožná. Vzhledem k tomu, že váš odhad mého věku v souvislosti s matoucími či paměťovými kouzly beru jako žert, odpovím jen, že je mi 25 let, chcete vidět občanku?“ Při slově občanka padlo jen jedno znechuceně vyslovené slovo: „Mudla!“

„Ano pocházím částečně z mudlovské rodiny, máte snad nějaké námitky?!“ A tázavě, s patrnou výhrůžkou v očích zvedla obočí. „Veškeré osobní údaje zahrnující rok a datum narození spolu s profesními údaji a doporučeními jsem zaslala již před měsícem panu řediteli. Z nich můžete zjistit, že mé zkušenosti jsou dostačující pro tuto funkci. A pokud byste měl pořád nějaké pochybnosti, můžu vás o svých schopnostech přesvědčit na vlastní kůži, ovládám jak obranu proti černé magii tak i černou magii, mimo jiné samozřejmě.“ A aby svým slovům dodala na důrazu vstala a nikdo ani nepostřehl jak, ale v ruce pevně svírala kouzelnou hůlku a mířila ji na mistra lektvaru, který byl rovněž ve vteřině na nohou s hůlkou připravenou na cokoliv.

Jako první se vzpamatoval Brumbál.

„Takže se Severusem jste se právě seznámila, učí zde lektvary a je ředitelem zmijozelské fakulty. Našeho učitele Rubeuse Hagrida již také znáte, a nyní mi dovolte představit zbytek učitelského sboru.“ Rázně tak přeťal veškeré další možné osobní útoky, přičemž obdařil Snapea zcela výmluvným pohledem, ve kterém bylo varování, radno akceptovat.

„Po mé pravici sedí má zástupkyně a zároveň ředitelka Nebelvírské koleje Minerva McGonagallová, profesorka Prýtová ředitelka Mrzimorské koleje a vedle ní sedí profesor Kratiknot, ředitel Havraspárské koleje. Se zbytkem profesorů se budete muset seznámit později. Domnívám se, že bylo řečeno nezbytné a jsem velice rád, že vás mohu přivítat mezi námi. Minervo, budete tak laskavá a ukážete Auroře její prostory, jež bude mít k dispozici?“ Minerva jen lehce kývla hlavou na souhlas a hned se pobrala ke dveřím. To, jako by bylo znamení i pro ostatní přítomné, kteří se rovněž zvedli k odchodu.

Týden do začátku školního roku utekl jako voda, Aurora se snažila vyhledávat přítomnost slizkého netopýra co nejméně. Ostatně, vyhýbání se zdálo býti oboustranným. Slizký netopýr. Ano, tak se jej naučila v duchu nazývat od okamžiku co tato přezdívka, údajně hojně rozšířená mezi studenty, jen čirou náhodou unikla Minervě při neformálním rozhovoru u čaje a sušenek ve tvaru mloků.

Večer zařazování vystrašených prvňáčků nastal a ona společně se svými kolegy zaujatě sledovala průběh. Ani v nejmenším si nevšímala kyselého obličeje po své levici, který ještě více zkysnul, když byl vržen právě jejím směrem.

„Harry vidíš jak se tváří Snape? Letos vypadá ještě hůř, než když Lockhart na Sv. Valentýna oznámil, že pomůže případnému zájemci s Elixírem lásky. Ale musí se nechat, že ta nová učitelka je vážně moc hezká, a řekl bych, že bude ucházející.“ Mudroval Ron sebejistě a natahoval při tom krk jak nejvíce mohl, aby k učitelskému stolu dohlédl co nejlépe.

 „Co říkáš, Harry?“ Přičemž si nevšímal Hermiony, která po něm šlehla pobouřeným pohledem.

„Ronalde, někdy by mě vážně zajímalo, zda máš v hlavě i něco jiného než jen jídlo, famfrpál a děvčata! Nemyslím si, že je na ni něco tak zajímavého. A pak, je příliš mladá! Pochybuji, že nás bude schopna něčemu naučit.“ Současně se svými slovy vrhla Hermiona k učitelskému stolu zamračený pohled plný nedůvěry. Avšak už při první vyučovací hodině, měla být vyvedena z omylu.

„Je mi jedno, jestli mě něco naučí, nebo ne. Horší než její předchůdci určitě nebude a alespoň na ni bude v hodinách hezký pohled.“ Stále zálíbně visel očima na nové profesorce a Hermioniny nevěřícné a naštvané pohledy nebral na vědomí.

„To je ti podobné Ronalde, co jiného od tebe taky očekávat. Kdybych s tebou netrávila celý den myslela bych si, že pro jednou znovu zvracíš slimáky. Podobný hnus z tebe totiž leze právě v tuto chvíli.“

„Já nevím Hermiono, kdo si ve druháku značil všechny hodiny, které učil ten pomatenec Lockhart srdíčky.“ Jejich hašteření, do kterého se Harry raději nepletl, ukončil až ředitelův proslov na uvítanou.

„Vítejte v novém školním roce v Bradavicích! Než si otupíte smysly hostinou dovolte mi několik záležitostí. V první řadě bych rád představil novou učitelku proti černé magii Auroru Rendellovou.“ Síní se rozlehl potlesk na uvítanou, zejména ze strany chlapců, a to ke všeobecné nelibosti děvčat. „Dále mi dovolte připomenout, že vstup do Zakázaného lesa je zakázaný, … A teď už přeji všem, dobrou chuť.“

Úžasně vypadající jídlo se objevilo na stole a vyhladovělí studenti se do něj s chutí pustili.

„Severusi, mohl byste mi prosím podat dýňový džus?“

„Je mi ,,líto,, kolegyně, ale má pravá ruka utrpěla náhlou indispozici a je neschopna, jakéhokoliv pohybu. Ta levá je momentálně zaměstnaná prací s vidličkou. Nevidím tedy jinou možnost, než se obsloužit sama.“ Slovo kolegyně pohrdavě podkreslil a v závěru své řeči vykouzlil na obličeji neupřímně lítostivý výraz.

Auroře se po tomto prohlášení objevily šibalské ohníčky v očích a nepatrně pohla koutky úst směrem nahoru, ani jedno však neviděl. Natáhla se pro džus a zcela nechtěně  převrhla sklenici plnou nějaké tekutiny přímo do Snapeova klína.

„Och, pardon. To je mi strašně líto! Vidím ale, že to mělo pozitivní účinek na vaši indisponovanou ruku. Už tak nemohoucně nevyhlíží, jako před chvílí. A třeba ten chlad ve vašem klíně, bude mít ještě i pozitivní účinek na návrat krve do vašeho mozku, zdá se mi, že jej používáte pouze příležitostně.“ Velice mile, téměř až andělsky se na zuřícího Snapea usmála a věnovala se nadále večeři. Ten mávnutím hůlky vysušil klín a vstal k odchodu.

„Vy již odcházíte? Škoda! Byl jste mi milým společníkem, pro tento večer.“ Úsměv z tváře mladé ženě nezmizel a doprovodilo ho lehké mrknutí jednoho oka. Severus Snape, hodil poslední vražedný pohled jejím směrem a odešel ze síně.

„Severusi! Severusi, prosím počkejte na mě.“ Snape se zastavila a ještě plný vzteku se otočil, právě ve chvíli, kdy za ním doběhla Madame Pomfreová.

„Ano Poppy?“

„Severusi, nezapomněl jste na mě?“ Snape, tázavě zvedl obočí a dal jasně najevo, že netuší o čem je právě řeč.

„Ty lektvary, Severusi. Prosila jsem vás o kostirost, dokrvovací a hojící lektvary.“

„Ne Poppy, nezapomněl jsem na vás, jen je nemám ještě hotové. Do zítřka je budu mít připraveny, teď když mě omluvíte, mám neodkladnou práci. Dobrou noc.“ Otočil se na podpatku a rychlou chůzí směřoval do sklepení.

Nezapomněl… Samozřejmě, že zapomněl, jak by taky ne, když ho ten usmrkanec neustále vytáčí a provokuje. Přímo se vřítil do laboratoře a vztekle začal připravovat přísady pro jednotlivé lektvary. Nebylo na nich nic složitého ani časově nebyly náročné, chtěl si je odbýt hned, ať to má z krku. Rozhodl se připravovat všechny tři najednou. Přesně si nachystal jednotlivé složky rozhodnut, kterým lektvarem začne, aby nedocházelo k časové prodlevě. Když už pomalu dokončoval základní postup u všech, hodil do kotlíku s budoucím dokrvovacím lektvarem nadrobno nakrájené stonky mandragory. Ve chvíli, kdy stonky dopadly do kotlíku, lektvar vybublal a do Snapeova obličeje zkřiveného vzteky vytryskl gejzír odporného zeleného roztoku. Mistr lektvarů byl od hlavy až k patě obchrstnut touto hnusně vyhlížející gebuzínou. Z vlasů a křivého nosu mu odkapávaly zbytky na podlahu a on vypadal tak rozzuřeně, že by v té chvíli mohl zastat úlohu Baziliška v Tajemné komnatě.

„K čertu! Uškrtit, roztrhat na kousíčky a zbytek zašlapat do země. To udělám hned, jen co ji potkám!“ Ještě stále zuřící, se pustil do uklízení té spouště. V životě nepokazil jediný lektvar. Už jako dítě měl své ,,nádobíčko,, a zkoušel ty nejjednodušší lektvary. Od prvního ročníku vynikal. Na výčtu všeho, co do svých 37 let dokázal nechyběl slušný počet zdokonalených či zcela nově vymyšlených lektvarů. A teď toto, první pokažený lektvar! Co to s tebou ta ženská kruci dělá Snape?! Ani Potter tě tak nevytočil, a to už je co říct! To vše se honilo Snapeovi v hlavě a právě v tuto chvíli nebyl schopen najít svou pověstnou vyrovnanost a kontrolu. Chtě nechtě si vzal lektvar na uklidnění a po chvilce se pustil do přípravy všech lektvarů znovu, tentokráte bylo jejich dokončení úspěšné.

Zazvonilo na konec hodiny a Aurora společně se šestými ročníky nebelvíru a mrzimoru, měla za sebou svou první hodinu v roli učitelky. Všichni studenti byli její výukou naprosto nadšení, dokonce i Hermioně se na tváři rýsoval spokojený úsměv. Hned na začátku hodiny, si profesorka pořídila jmenný seznam a na každém studentovi spočinula krátkým zkoumavým pohledem. Následně si k jeho jménu napsala velice krátkou poznámku, skoro by se dalo říci, že pouhou značku. Tohoto počinu si všimla jen Hermiona, přemýšlela co to mohlo znamenat. Jen co začala Aurora s výukou, veškeré nezodpovězené otázky na toto téma Hermiona vypustila z hlavy. Hodina byla náročná, ale velice přínosná. Na začátku je upozornila, že vědoma jejich předcházející výuky, bude zapotřebí v tomto předmětu projevit větší spolupráci a námahu. To se bude projevovat zejména zvýšeným úsilím teoretické přípravy před hodinou. Důrazně všechny upozornila, že nebude tolerovat neznalost látky zadané na příští hodinu a vždy před praktickým cvičením, budou pár minut věnovat opakování, aby si byla jistá, že studenti látku správně pochopili. Přestože byla vnitřně zcela vyrovnaná, Severus byl tím, kdo jí připravoval o klidné sny svým zjevem, který se nezdál ani zdaleka tak odpudivý, jak by si přála. V noci ji mámily takové představy, ze kterých by si nejraději dopřála studenou sprchu. Stále si musela připomínat, že on nenávidí ji a ona jeho! Ale představa nahého Severusového těla... byla pro její podvědomí příliš lákavá.

Snapeova nálada po včerejším lektvarovém fiasku klesla hlouběji než pod bod mrazu, po té co všude slyšel samé chvalozpěvy na toho provokativního usmrkance. Ředitel si jej ješte ten den pozval na kobereček a snažil se mu domluvit ohledně názoru a chování k Auroře.

„Je to milá mladá dáma Severusi. Velice schopná, její schopnosti jsou vyjímečné. Dovoluji si dokonce předpokládat, že ne všechny jsou u ní ještě objeveny. Sama se mi o těch již rozvinutých či rozvíjejících nesvěřila, ale její magické jádro je neuvěřitelně silné. A pak Severusi,“ Brumbálovy jiskřičky v očích doslova planuly, jako by ten strarý moudrý kouzelník věděl něco, co jeho okolí zcela uniká, „je to krásná žena! Velice okouzlující a netvrď mi, že sis toho nevšimnul.“

„Vyjímečné schopnosti, pche…“ Snape, přecházel po kabinetě dokolečka a přehrával si všechny ty nesmysly co ředitel napovídal. „Okouzlující, krásná žena, pche…“ Nic na ni není okouzlujícího a krásného, je to jen obyčejná průměrně vyhlížející holka. Ano holka, o ženě se ani nedá mluvit! A už vůbec nevím, čeho bych si měl všímat. Mě nezajímá ani v nejmenším!“  Potřeboval se uklidnit. Brumbál ho poslal vyřídit ji vzkaz v takovém stavu, ve kterém se právě nacházel, by pro ní bylo jednoduché vyprovokovat jej. A to nehodlal dopustit! Pokusil se uspořádat myšlenky a svou mysl připravoval tak, jako by měl nastoupit před Pána zla. Nevěděl proč, ale měl pocit, že ta holka dokázala vytušit to, co se mu honilo v hlavě, před ní se nepokoušel o dokonalou nitrobranu, pochyboval, zda vůbec ví co to je. Po pár konfrontacích s ní však v tomhle ohledu znejistěl a svou mysl uzavíral důkladněji, dokonce se párkrát pokoušet sám proniknout do její mysli, samozřejmě, že nenápadně, ale nikdy se mu to nepodařilo. Nechápal! Že by opravdu ovládala tuto pokročilou magii? Nesmysl! Tento závěr nehodlal připustit!

Zdálo se mu, že je dokonale připraven, a tak vyšel ze sklepení přímo do druhého patra, kde  se nacházel její kabinet.

„Vstupte.“ Zaznělo zcela zřetelně. Aurora zvedla hlavu a na obličej se ji mihlo mírné překvapení. „Mohu vám nějak pomoci Severusi?“

„Nabízíte mi vaši pomoc?! S naprostou upřímností vám mohu sdělit, že na světě neexistuje jiný člověk, od kterého bych přijal pomoc s větší nechutí než právě od vás. Ba co více, od vás bych ji nepřijal ani v ohrožení vlastního života!“ Svůj sarkatický úšklebek si nepředstavitelně vychutnal. Měl navrh, on byl ten klidný a mohl se jen kochat jak se ta mladá žena zvedá ze svého křesla a s nebezpečně přimhouřenýma očima kráčí před svůj pracovní stůl.

„Mám takový pocit, že váš mozek opětovně vypovídá službu! Nebyla by libo malá sprška?“ Ve chvíli kdy padlo slova sprška byl Snape mokrý jak vodník.

Už měla toho netopýra plné zuby! Přesně věděla, že ji chce vyprovokovat a ona se nenechala dvakrát pobízet. Chtěla si s ním vyřídit účty. Ještě se ji nestalo, že by s někým nedokázala vyjít, ale tenhle chlap byl vyjímka. Byl naprosto nesnesitelný! Dokázala ho odhadnout naprosto přesně. Věděla, že není zlý člověk. Složitá povaha, zatrpklý, zvolil si masku nepřístupného zlého muže, aby nikdo více neponičil jeho duši, city. Neponížil ho. Ona byla člověk, který mu dal hned ze startu najevo, že se nenechá zastrašit, urážet a nepřijímá ústupky! Uvědomovala si, že dráždí hada bosou nohou, ale byla prostě taková, snad to pro ni byla i výzva.

Snape se vzpamatoval velice rychle. Tasil hůlku a vyslal proti ni dobře mířená kouzla. Aurora však byla ve svém oboru opravdová třída a veškeré jeho útoky odrážela s lehkosti a ještě stíhala vrhat kletby proti němu. Po několika minutách byla její pracovna absolutně zdevastovaná a na obličeji obou se objevil poněkud uštvaný výraz.

„To je jediné co mi tady dokážete předvést? Měl jsem pravdu, když jsem řediteli říkal o vaši neschopností. Je natolik ohromující, že ve spojení s tou Longbottomovou byste mohli znamenat hrozbu pro lidstvo větší, než Pán zla.“ Jakmile Snape pronesl svou poslední větu, ozvala se ohlušující rána a oba odletěli dozadu. Toho hluku co nadělali bylo více, ale ani jeden si to neuvědomoval. Oba rychlostí blesku vstali s úmyslem pokračovat dál, ale jejich hůlky odletěly do nastavené dlaně Albuse Brumbála, který vypadal rozzlobeně. Ne, nevypadal tak jenom, on skutečně BYL rozzlobený!

„Může mi někdo z vás dvou vysvětlit, co se to tu děje?! Je vás slyšet po celém hradě. Studenti zmateně prchají a dokonce se stihla po škole roznést panika, že Voldemort svou smrt jen předstíral a teď v nestřeženou chvíli zaútočil! Teď vidím, jak jsem se zachoval pošetile, když jsem tě poslal Auroře vyřídit můj vzkaz. Očekávám tě ve své kanceláři s vysvětlením, hned jak se dáš do přijatelného stavu.“ Při tomto dovětku Severus zamumlal jen „Jistě pane řediteli, omluvte mě“ a rychle se vzdálil. Teď ředitel svou pozornost zaměřil na Auroru.

„Děvče, proč na sebe neustále útočíte, ať už je to slovně nebo pomocí kouzel. Jste si v jistém směru velice podobní a hodíte se k sobě.“ Krátce, ale významně na ni pohlédl a pokračoval dál, přičemž si okázale nevšímal jejího nevěřícného výrazu ve tváři. „Apeluji na vaši inteligenci. Snažte se prosím tomuto druhu konfrontací pro příště vyhnout.“ Zatvářil se tak, jako že toto téma už nehodlá rozebírat.  „Dále bych potřeboval dořešit nějaké administrativní záležitosti týkající se vaší osoby, budu vás očekávat v 8 hodin ve své pracovně.“ Zkoumavě se podíval na mladou učitelku a spatřil nepatrný ruměnec na její tváři.

 „Nechcete pomoci s tou spouští, co jste se Severusem natropili?“

„Ne, děkuji pane řediteli, to zvládnu sama. Já se omlouvám, nechala jsem se poněkud vyvést z míry, už se to nestane.“ Brumbál se na ní ještě jednou zkoumavě podíval a odešel.

Pravá příčina úterního zmatku se mezi studenty rozšířila nepředstavitelně rychle. Koleje se okamžitě rozdělili do dvou skupin: První skupina podporující Snapea byla samozřejmě ta zmijozelská, v té druhé byly ostatní skupiny podporující mladou učitelku. Snape chodil po škole a na každého vrhal zlostné pohledy. Pošetilec, který se odvážil pohlédnout na mistra lektvarů, přičemž se mu na tváři objevil blíže nespecifikovatelný úšklebek, hořce zalitoval. To nejmenší byly strhnuté body a opětovaný pohled, který přivodil nejednomu studentovi dlouhodobé trauma. Brumbálovi se objevily u večeře pobavené jiskřičky v očích a naklonil ke Snapeovi.

„Severusi ovládej se! Poppy zaznamenala zvýšenou spotřebu uklidňujícího lektvaru. Jestli budeš pokračovat dál tímto tempem, budu muset povolat nějakého léčitele lidské duše, ke kterému budou moci studenti chodit pro opětovnou nápravu. Značně by to zkomplikovalo výuku, tak na to prosím mysli.“ A dál se věnoval svému talíři, přičemž se tvářil jako by právě rozbaloval vánoční dáreček. Snape se jen zamračil ještě více a odešel do sklepení.

Euforie studentů ke konci týdne pomalu upadala a v pondělí bylo vše téměř v pořádku.

Před snídaní odchytila Aurora ve velké síni Harryho a požádala jej o schůzku v kabinetě před začátkem vyučování. Harry byl trochu zmatený a zaskočený, ale deset minut před hodinou klepal profesorce na dveře.

„Vstupte prosím,“ ozvalo se z místnosti. Harry nejistě vstoupil a posadil se do nabízeného křesla.

„Chtěla jsem vás požádat o laskavost. Jak víte dnes máme probírat Patronovo zaklínadlo a já jsem slyšela, že ho dokonale ovládáte. Toto zaklínadlo je poněkud složitější a jeho výuka zabere více času. Proto jsem doufala, že mi jej pomůžete vysvětlit a naučit studenty.“ Tázavě zvedla obočí a čekal na Harryho odpověď. Ten byl jejím návrhem zaskočen, ale neviděl v tom žádný problém.

„Samozřejmě paní profesorko. Jestli myslíte, že vám s tím pomůžu.“

„Výborně, takže jsme domluvení. Děkuji vám, Harry. Sejdeme se tedy ve třídě.“

Na začátku hodiny v rychlosti probrala základní body, s Harrym ukázali třídě každý svého patrona, přičemž ten její všem vyrazil dech. Byl to nádherný pegas, který se při vyčarování zvedl na zadní, propjal své impozantní tělo a roztáhl krásná křídla. Všichni na něm doslova viseli očima a vzpamatovali se, až zmizel.

Po chvíli už společně s Harrym chodili mezi studenty a varovali je před chybami, kterých se řada z nich dopouštěla. Někteří dokázali po troše úsilí vyčarovat alespoň slabou mlhu. Větší úspěch Aurora ani neočekávala. Věnovala se všem studentů, ale jednoho sledovala pečlivěji a se zamyšleným výrazem.

„Ex- expecto pa- patronum,“ zaznělo z Nevillových úst ještě nervózněji, když teď profesorka stála vedle a dívala se na něho. Nestalo se vůbec nic, ani náznak mlhy.

„Neville, musíte se uklidnit, jste příliš nejistý sám sebou a nervózní! Zkuste to ještě jednou, ale nejdříve se uvolněte a nezapomeňte, šťastná vzpomínka musí být opravdu silná, jinak se kouzlo nepovede,“ povzbudivě se na něho podívala a usmála se. Nic, pořád nic. Neville se sice trochu uklidnil, když zjistil, že mu za neúspěch nikdo hlavu neutrhne (Nebyly to lektvary, že?), ale nějaký hmatatelný výsledek pořád nikde. To, nad čím Aurora přemýšlela už na první hodině, se rozhodla realizovat. Věděla, že Neville má talent, vyzařovala z něj silná aura a magické jádro bylo nadprůměrné, byl ale příliš zablokovaný. Rozhodně pokynula Harrymu, Hermioně a Ronovi, aby přišli k ní a promluvila ke třídě.

„Společně s Nevillem teď půjdeme něco zařídit, celou výuku převezme Harry, a Hermiona s Ronem jako prefekti dohlédnou na kázeň, přebírají na tuto chvíli moje pravomoce. Jakmile by se něco stalo Harry, pošlete za mnou svého patrona a já okamžitě přijdu. Tak a teď se vraťte ke cvičení.“ Neville na profesorku vystrašeně hleděl a celý nejistý vyšel spolu s ní ke dveřím.

Nešli daleko, jen do vedlejší učebny, která zela prázdnotou. Aurora ji celou zajistila, odhlučnila a na podlahu vykouzlila dva polštáře na sezení. Musela se v duchu pousmát, když viděla vystrašený Nevilluv pohled. Vypadal, že by nejraději utekl. Nechápal co se to děje, ale než stihl otevřít ústa a položit otázku, promluvila Aurora.

„Posaďte se prosím. Chtěla jsem si s vámi promluvit o samotě. Ráda bych nejdříve požádala o vaši plnou diskrétnost, nechci, aby se z tohoto rozhovoru něco dostalo mezi vaše spolužáky, můžu se spolehnout?“ Neville se trochu nervózně zavrtěl na polštáři a přikývl, nějak mu nešlo promluvit.

„Děkuji.“ Povzbudivě se na něj usmála, aby prolomila napětí, které Nevilla ovládalo.

„Už na první hodině jsem si všimla vaši nervozity a nejistého přístupu ke všem kouzlům, která jste prováděl. Vy si ani v nejmenším nevěříte a jestli jsem vás dostatečně dobře odhadla, máte pocit, že vaše schopnosti jsou podprůměrné. Ale jste zcela na omylu, je to právě naopak. Vaše nadání pro magii je více než průměrné, řadíte se spíše mezi nadprůměrně nadané studenty.“ Neville jen seděl s pusou mírně pootevřenou a nevěřil vlastním uším.

„Víte co jsou to čakry?“ Neville jen zakroutil hlavou v zamítavém pohybu.

„Čakry, jsou jistá energetická centra ve vašem těle. Na vašem těle existuje spousta těchto center různých řádů. Avšak nejdůležitější je sedm čaker 1. řádu, ty jsou napojeny na energetickou dráhu procházející podél páteře. Zobrazují se jako lotosové květy a každý rezonuje o jiné frekvenci a odpovídá určité barvě duhy. Někdy mohou být některé čakry blokovány, což způsobuje, že životní energie nemůže volně proudit. Tyto blokace mohou být nejčastěji způsobeny strachem, zklamáním, napětím, šokem, negativními vlivy na člověka z okolí a podobně. Tyto blokády lze uvolnit a čakry harmonizovat například tím, že čakry vystavíme vibracím energie takových frekvencí, na kterých harmonicky fungující čakra bez jakýchkoli blokád kmitá naprosto přirozeně. Já se domnívám, že váš problém je právě tady a s vaším svolením bych se pokusila o jeho odstranění. Co říkáte?“ Neville se nějak nemohl vzpamatovat a tak řekl jen ano. Aurora se nad tím jen pousmála, natáhla k němu ruce a vyzvala ho aby je uchopil. Ačkoliv byl nervózní dělal vše co mu řekla. Seděli v naprosté tichosti se zavřenýma očima. Aurora se maximálně soustředila. Asi po deseti minutách otevřela oči a pokynula Nevillovi aby se postavil.

„Vaše čakry by měly být v tuto chvíli částečně průchozí, ale jen krátkodobě. Bude nutné, tato sezení opakovat, a to delší dobu, deset minut je málo. Teď se pokusíte vyčarovat patrona. Zavřete oči, myslete na šťastnou vzpomínku a zkuste to.“

„Expecto patronum,“ a z Nevillovy hůlky vyšla hustá bílá mlha. Nemohl uvěřit vlastním očím, fungovalo to!

„Výborně! Vidím, že můj předpoklad byl správný. Ach… Vidím, že nám ten čas poněkud utekl. Musíme se vrátit do třídy.“ Společně vyšli z prázdné učebny a při rozhovoru, který vedli si nevšimli, nedaleko kráčejícího Snapea.

„Takže vás Neville budu očekávat dnes večer o půl osmé, docházet budete alespoň 3x týdně a ještě jednou vás prosím o mlčenlivost.“

„Ale, ale… Copak dělala učitelka se studentem uprostřed vyučování v jiné učebně? Sexuální obtěžování studentů se zde netoleruje!“ Sarkasticky pronesl Snape se stejně sarkastickým úšklebkem ve tváři.

„To mluvíte z vlastní zkušenosti? Promiňte, ale musím se vrátit ke studentům, promluvit si můžeme někdy jindy.“ Pronesla chladně a zamířila rázně do třídy. Snape se za ní jen díval a přemýšlel, co to všechno mohlo znamenat. Samozřejmě, že si nemyslel, že Longbottoma obtěžovala. Začínal se na ní dívat trochu jinak, už začal věřit, že je v ní něco záhadného. Chtěl na to přijít!

Během následujících týdnů se nic nedělo. Neville docházel na odblokace, mezi Snapem a Aurorou nedocházelo k větším konfrontacím a vše šlo, jak mělo. Alespoň do soboty kdy byl naplánován výlet do Prasinek. Studenti nadšeně vypadli ze školy a učitele si trochu odpočinuli, když na hradě zůstali jen prváci a druháci.

Aurora se procházela po škole a měla celou dobu divný pocit. Netušila, co to může znamenat. Takže když proti sobě zahlédla jít Snapea myslela si, že tady bude ten problém.

„Chci s vámi mluvit Rendellová. Pojděte se mnou do mé pracovny.“ Aurora se na toho drzého netopýra jen nevěřícně dívala, když ji tělem projela nepříjemná vlna napětí až zavřela oči a lehce se zapotácela. Snape k ní přistoupil a obezřetně si ji prohlížel pro případ, že by šlo o nějakou past z její strany. Neodpovídala, jen měla neustále zavřené oči a trochu ztěžka dýchala. Pak chytla Snapea za zápěstí a pronesla jediné slovo. „Nebezpečí!“ Když pak oči otevřela, mohla vidět Snapeův zaražený pohled.

„Prosím?!“

„Musíme zavolat Brumbála a ostatní profesory,“ nečekala na odpověď a odeslala několik patronů. Aniž by vnímala Snapeovo brblání, chytla ho za ruku a přemístila se s ním do postraní chodby ve třetím patře. Ano přemístila, Snape byl naprosto vyvedený z míry, ale než se stihl na něco zeptat, přikryla mu rukou ústa a naznačila prstem, aby byl zticha. Chvíli postávali a nakukovali do chodby, kde se nacházela jednooká čarodějnice ukrývající tajný vchod. Severusovi začínala docházet trpělivost, ale ve chvíli kdy se chtěl zeptat co to má k sakru všechno znamenat, čarodějnice se odkryla a vykoukla hlava jednoho uprchlého smrtijeda. V tu chvíli si už Aurora připravovala hůlku a dala pryč ruku ze Severusových úst. Oba připravení na sebe pohlédli a jako by si v tu chvíli rozuměli beze slov tiše vyčkávali. Dovnitř se zatím protlačilo už kolem deseti smrtijedů a ještě tři následovali. Skupinu uzavírala Bellatrix, která vypadala, že všemu velí. Ve chvíli, kdy to vypadalo, že se rozdělí na skupinky a napadnou školu se Aurora se Severusem ukázali a začali dobře mířenými kouzly smrtijedy zneškodňovat. Smrtijedi byli očividně zaskočení, ale pořád byli v přesile.

„Snapa nechte mě!“ vykřikla Bellatrix. „Zaplatíš za zradu ty slizký bastarde. Zradil si mého Pána, za to tě zabiju!“ pálila po něm jednu smrtící kletbu za druhou, byla dobrá, ale Snape byl mocný kouzelník a tak se velice obratně bránil. Ve chvíli, kdy už se začínali probírat ostatní smrtijedi a Aurora pomalu přestávala zvládat jejich přesilu, objevil se Brumbál s profesory a smrtijedy zpacifikovaly. Bellatrix řvala jak smyslů zbavená. Opakovala jen stále dokola: „Pomstím se, pomstím a ty Snape a ten hnusný Potter zaplatíte za vše, co jste mému Pánovi udělali!“ nikdo si v tom nastalém zmatku nevšiml prvňáčka, který zvědavě nakoukl do chodby a v tom ho trefilo nějaké kouzlo. Brumbál společně se Snapem šli odvést smrtijedy a zavolat bystrozory. Minerva společně s profesorem Kratiknotem šli do Prasinek a profesorky Prýtová a Sinistrová zůstali hlídat vchod, dokud ho Brumbál nepříjde zabezpečit.

Aurora si chlapce všimla, okamžitě k němu přispěchala a rychle se s ním přemístila na ošetřovnu. Celou dobu ji sledoval pár tmavých očí. Jen co se přemístila, položila chlapce na postel, jednu ruku mu položila na čelo a druhou mu přecházela nad tělem. Chvílemi se nad některým místem zastavila než pokračovala dál, takto ho rukou projela  několikrát než si byla jistá, že veškerá vnitřní zranění jsou zahojena. V okamžiku kdy se otočila, aby zavolala Madame Pomfreovou už k ní sama spěchala. Okamžitě si chlapce vzala do péče a ji vytlačila z ošetřovny ven. Kus jejího představení sledovaly zase ty tmavé oči. Severusovi se objevila lehká vráska na čele, jak se pro sebe zamračil.

Brumbál večer ještě projednával jisté záležitosti s bystrozorama. Vypadalo to, že se podařilo pochytat i zbytek uprchlých smrtijedů, kteří se vyhýbali spravedlnosti. Díky Auroře se taky naštěstí nikomu nic nestalo!

Aurora seděla ve své pracovně a opravovala nějaké práce studentů, vůbec nebyla unavená. Navíc ještě čekala návštěvu. Byla přesvědčená, že přijde a bude se dožadovat vysvětlení. Nemýlila se. Krátce po večerce někdo klepal na její dveře.

„Vstupte.“ Vzhlédla od prací a na tváři se ji objevil smířlivý výraz. Vstala a poodešla blíže k muži.

„Ano Severusi, přejete si?“

„Vy víte moc dobře proč jsem tu, chci vědět, jak jste se mohla v hradě přemístit a co jste dělala na ošetřovně s tím chlapcem.“ To, že věděl o ošetřovně ji překvapilo, ale nedala to znát.

„Dobře, nechcete se posadit?“

„Ne, raději postojím, jistota je jistota.“ Pronesl ironicky.

„Jak chcete. Já se samozřejmě neumím na hradě přemisťovat, to co jsem udělala bylo zhmotnění se na jiném místě. Je to těžko vysvětlitelné, ale ovládám telepatii a s ní je spojena řada navazujících schopností jako je tato. Tím jsem vlastně zodpověděla i vaši druhou otázku. Formou telepatie dokáži proniknut do podvědomí, dokáži léčit. Ještě není všechno plně rozvinuto a stále objevuji nové schopnosti. Stačí?“

„Ne, nechápu…“ Už se zase tvářil tak arogantně a sarkasticky, že si Aurora nemohla pomoct.

„To mě ani nepřekvapuje, že nechápete. Není to nic nového pod sluncem. Co vás znám, je mi jasné, že byste potřeboval minimálně nějakou učebnici slušného chování!“ Začínala se dostávat do varu, nechápala, proč s ní ten člověk nemůže mluvit normálně. „Chováte se jako neandrtálec, ke všem ženám?“

„Pche… Nechcete mi snad tvrdit, že se považujete za ženu?“ Jeho výsměch ji nadmíru popudil, přistoupila blíže k němu, oči nebezpečně přimhouřené a ďobla ho prstem do prsou.

„Vy…“ Nedopověděla. Snape ji pevně uchopil a přitiskl se k jejím rtům. Vyvedlo ji to natolik z míry, že se vůbec nebránila. Ani se nechtěla bránit, tělem ji proběhla elektrizující vlna a objala ho okolo krku. Jejich polibek se prohloubil. Nejdříve se vzájemně ochutnávali, jemně, ale vášnivě. Po chvíli, jako by měli předem připravený signál pootevřeli ústa a začali se laskat jazyky. Laskali se a sáli. Jazyky se proplétaly ve vášnivém tanci. Aurora ani nezaznamenala jak, ale stáli na koberci, který ležel nedaleko hořícího krbu. Nevěděla, jestli to bylo horko z krbu, které ji oblilo, ale najednou ji šaty, které měla na sobě nepříjemně překážely. Severus jakoby věděl na co myslí a začal ji pomalu vysvlékat svršky, přičemž ji laskal na krku. Ani Aurora nezůstávala pozadu a pomáhala Severusovi z těsného hábitu. Najednou zjistila, že leží zcela nahá na zemi a Severus postupuje stále níž a níž. Zabořila mu ruce do vlasů a nechala ho laskat celé její tělo. Právě se zaměřil na její pevná prsa, která mu připadala nádherně hebká. Jednou rukou hladil jedno prso a to druhé laskal ústy. Horkým jazykem obkroužil ztvrdlou bradavku, následně ji zlehka sál a jemně kousal. Bylo to tak příjemné, že Auroře unikl ze rtů tichý povzdych. Severus se vzápětí přesunul na druhé ňadro a poté, co mu věnoval stejnou péči a lásku, přešel níž. Teď laskal bříško a pupík, do kterého nakonec zajel horkým jazykem. Ústy se pomalu vracel nahoru, avšak ruka se posouvala stále níž a níž až se dopracovala k místu, kam směřovala. Lehce Auroře odtáhl nohy od sebe a pronikl prstem do její svatyně. Aurora byla na vrcholu blaha, pulzovala a stahovala se. Severus neustával v laskání a ona cítila jeho vzrušený penis na své noze. Pocítila neodkladnou touhu mu vrátit jeho laskání a na chvíli ještě odvrátit jejich blížící se spojení. Zlehka jej od sebe odtáhla a donutila ho posadit se. Políbila jeho uší lalůček a Severus potichu vzdychnul, přešla níž a hrála si s jeho bradavkami stejným způsobem jako on. Pak se vrátila k jeho ústům a lehce ho donutila k polibku, přičemž rukou přešla do jeho klína a uchopila naběhlý penis. Hladila ho po celé délce, až nakonec udělala něco, co Severuse přivedlo do naprosté euforie. Zlehka na jeho špičku přitlačila nehtem. Už se to nedalo dále vydržet. Severus pomohl Auroře usadit se do jeho klína a pronikl do ní. Z úst ji uniklo jeho jméno a on ji umlčel polibkem. Pohupovali se v rytmu. Chvíli pomaleji, pak rychle. Najednou se Aurora propnula, pevněji objala Severusovy boky nohama a oba ve stejnou chvíli vyvrcholili. Došlo k naplnění. Krátce se políbili přerývavě dýchajíc a na vteřinu, dvě si pohlédli do očí. V tuto chvíli byli pořád jedno tělo, jedna duše a vypadalo to, že i jedna mysl, protože vzápětí oba tiše vyslovili: „Miluji tě.“

Pak odpočívali v pevném objetí u hořícího krbu.

Noc ani zdaleka nekončila a oni se milovali ještě několikrát. Stejně vášnivě, stejně něžně a vždy to bylo jako jejich poprvé.

Usnuli teprve nad ránem. Jediné co byl Severus schopen ještě udělat, že stáhl z blízkého křesla deku a přikryl je.

Ráno se vzbudil jako první a laskal pohledem spící Auroru. Pohledem nejdříve spočinul na jejích hedvábných vlasech, jeden pramen zlehka zakrýval její tvář a tak jej opatrně odsunul. Očima se zastavil na rtech, byly tak sladké, musel je alespoň jemně políbit právě teď, prostě musel! Pohladil palcem horní ret a líčko, až se Aurora probrala a otevřela své krásné tmavě hnědé oči. Na rtech se ji usadil úsměv a dlaní pohladila Severusovu tvář. Nemuseli si nic říkat, rozuměli si beze slov. Oba moc dobře věděli, že ta noc nebyl jen nějaký úlet.

Severus se poprvé od útlého dětství cítil uvolněný a bez námitek společně vykročil s touto ženou do nového dne a života.

 Konec